Čchanový mistr Lin-ťi I-süan z Čen-čou byl rodákem z Nan-chua v Cchao-čou. Jeho původní příjmení bylo Sing. Již jako chlapec připravoval svou mysl k tomu, aby se stal buddhistickým mnichem. Jakmile si oholil hlavu a byl ordinován, oddal se plně čchanu. Nejdříve studoval u mistra Chuang-poa Si-jüna a jako člen skupiny mnichů navštěvoval jeho přednášky. Jednoho dne mu navrhl hlavní mnich, aby zašel za mistrem Chuang-poem a na něco se zeptal. A tak Lin-ťi šel za Chuang-poem a otázal se: „Jaký je skutečný význam Bódhidharmova příchodu ze Západu?“ Aniž by otálel, uštědřil mu Chuang-po ihned ránu. Lin-ťi vytrval a navštívil svého Mistra celkem třikrát, ale vždy si vysloužil jen ránu. Následkem toho přišel ke hlavnímu mnichovi a požádal ho o svolení k opuštění kláštera: „Doporučil jste mi, abych se Mistra na něco zeptal, ale jediné, čeho se mi dostalo, byly rány. Bohužel jsem tak nechápavý, že bude lepší, když se vydám na cestu a budu hledat osvícení jinde. Hlavní mnich řekl Chuang-poovi, že Lin-ťi, ačkoli je mladý, je člověkem výtečných kvalit a požádal Mistra, aby mu ještě jednou pomohl, až se s ním přijde rozloučit. Když příštího dne odcházel od Chuang-poa, dostal radu, aby šel k mistrovi Ta-jümu. Lin-ťi odešel k mistrovi Ta-jümu, který se jej zeptal:

„Odkud jdeš?“

„Od Chuang-poa.“

„Když jsem se zeptal na skutečný význam buddhismu, ihned jsem dostal ránu. Třikrát jsem se zeptal na totéž a třikrát po sobě dostal ránu. Nevím, kde jsem pochybil.“

Nato Ta-jü prohlásil: „Tvůj Mistr tě zahrnul téměř mateřskou péčí a ty ještě budeš říkat, že nevíš, co jsi udělal špatně.“

Když to Lin-ťi slyšel, dosáhl náhlého probuzení. Po chvíli řekl: „Přece jen na tom Chuang-poově buddhismu zas tak moc není.“

Ta-jü se na něj osopil: „Ty jeden mladej cucáku! Před chvílí sis tady stěžoval, že Mistrovo učení nechápeš a teď budeš říkat, že na něm zas tak moc není. Jaké poznání máš po tom všem? Ven s tím! Ven s tím!“

Lin-ťi dloubl svým prstem Ta-jüho třikrát do žeber. Ten jej odstrčil a řekl: „Tvůj učitel je Chuang-po. Dál se mě to netýká.“

Poté opustil Lin-ťi Ta-jüho a vrátil se k Chuang-poovi, který se ho zeptal: „Nejsi tady nějak moc brzy?“

To je zcela prosté, protože jste byl ke mně tak mateřsky laskavý. Pak se mistrovi Chuang-poovi poklonil a zůstal vedle něj stát. Chuang-po se zeptal, jaké poučení dostal od mistra Ta-jüho. Lin-ťi mu o všem dopodrobna vyprávěl. Mistr Chuang-po poznamenal: „Až já příště uvidím toho starého Ta-jüho, měl bych mu hned pár vrazit.“

Proč byste s tím měl otálet. Srovnáme to hned teď. Jakmile to dopověděl, vrazil jednu svému mistrovi Chuang-poovi. Chuang-po vykřikl: „Ty jeden blázne! Přicházíš tahat tygra za vousy!“ Lin-ťi okamžitě vykřikl: „Ho!“ 

Chuang-po zavolal na sloužícího mnicha: „Odveď toho šílence do meditační haly!“

Jednou šli mistr Lin-ťi a Chuang-po spolu s ostatními mnichy pracovat. Chuang-po si všiml, že Lin-ťi nemá nic v ruce. 

„Kde máš motyku?“

„Někdo mi jí vzal.“

„Pojď sem, musíme si o něčem promluvit,“ zavolal Chuang-po na Lin-ťiho a ten k němu přišel. Chuang-po zaryl svou motyku do země a řekl: „Není nikoho na tomto světě, kdo by jí dokázal zvednout. Lin-ťi jí zvedl a prohlásil: „Jak je pak možný, že je v mých rukou.“

„Dnes jsou s námi ještě jiné ruce; není tedy nutné, abych byl přítomen,“ řekl Chuang-po a vrátil se do kláštera.

Jednou nařídil Chuang-po všem mnichům z kláštera, aby šli pracovat do čajové zahrady. On sám přišel jako poslední. Lin-ťi ho pozdravil a stál s rukama opřenýma o motyku.

„Jsi unavený?“ řekl Chuang-po.

Právě jsem začal pracovat, tak jak se můžete ptát, jestli jsem unavený!“

Chuang-po ihned zdvihl hůl a udeřil ho. Lin-ťi popadl hůl tak rázně, že jeho mistr upadl na zem. Chuang-po zavolal na správce, který dohlíží na práce v chrámu, aby mu pomohl vstát. Poté, co vstal, se jej správce zeptal: „Mistře, proč necháte toho šílence, aby vás takto urážel?“ Mistr zdvihl hůl a udeřil s ní správce. Lin-ťi, který zatím začal okopávat záhony si řekl pro sebe: „I kdyby se na všech ostatních místech spalovalo, já vás tady pohřbím zaživa.“

Jednoho dne Lin-ťi vyspával v příbytku pro mnichy. Chuang-po tam vstoupil a třikrát zaklepal na jeho postel. Lin-ťi pozdvihl hlavu, a když uviděl, že je to jeho mistr, otočil se a spal dál. Chuang-po poklepal třikrát na podlahu a odešel do horní místnosti, kde uviděl meditujícího hlavního mnicha. „Ve venkovní místnosti medituje mladý mnich, a ty, proč tady lelkuješ?“ obrátil se Chuang-po na mnicha. Ten odpověděl: „Ten staroch se musel asi zbláznit.“ V tom udeřil Chuang-po do podlahy a odešel. 

Lin-ťi sázel s Chuang-poem borovice a Mistr se ho zeptal: „Proč sázíme takové množství borovic v těchto horách?“

Lin-ťi odpověděl: „Především pro další generace; jako vzpomínka na staré časy a aby se zušlechtila krajina v okolí kláštera.“

Když to dopověděl, udeřil třikrát motykou o zem. Chuang-po poznamenal: „Odpovídáš tak, i když si dříve zakusil mé rány.“ Pročež Lin-ťi udeřil svou motykou třikrát o zem a zasupěl: „Uf! Uf!“ Chuang-po řekl: „Když přejde učení naší školy na tebe, předpovídám mu velký úspěch.“

V polovině letního období navštívil Lin-ťi svého mistra Chuang-poa a všiml si, že čte sútru.

Lin-ťi mu řekl: „Myslel jsem si, že jste dokonalý člověk, ale zde zjevně vidím hloupého starého mnicha, který žvýká černé fazole (čínské znaky).“

Lin-ťi zůstal pouze několik dní a poté se přišel rozloučit s Chuang-poem, který mu řekl: „Přišel jsi po začátku letního období a odejdeš před jeho koncem.“

„Přišel jsem jen na návštěvu, Mistře!“

Chuang-po jej bez okolků praštil a vyhnal pryč.

Poté, co ušel několik li, začal mít pochybnosti o svém čchanovém osvícení, a tak se vrátil k Chuang-poovi na zbytek léta.

Jednoho dne se přišel Lin-ťi rozloučit a Chuang-po se jej zeptal: „Kam půjdeš?“

Lin-ťi řekl: „Kdyby to nebylo na jih od řeky, pak to bude určitě na sever.“

Chuang-po zdvidl hůl a udeřil Lin-ťiho. Ten se jí zmocnil a poznamenal: „Tenhle starý chlápek by neměl používat svou hůl svévolně. Později by mohl udeřit někoho omylem.

Chuang-po zavolal sloužícího mnicha a požádal ho, aby přinesl stolek a opěrátko na ruce. Lin-ťi k tomu dodal: „A vezmi sebou i trochu ohně.“

Chuang-po vykřikl: „Ne, nepřinášej to!“ A ty můžeš ihned odejít. Přesto v pozdějších dobách připravíš o jazyk všechny bytosti pod nebesy. 

Když Lin-ťi opustil Chuang-poa, šel k pagodě Medvědí ucho. Správce pagody se zeptal, komu se hodlá dříve poklonit, patriarchovi nebo Buddhovi? 

„Ani jednomu,“ odpověděl Lin-ťi. 

Proč zaujímáte, pane, takové nepřátelské postoje k Buddhovi a patriarchovi, které vám znemožňují se jim uklonit.

Lin-ťi zatřepal správcovými rukávy a opustil pagodu.

Později se Lin-ťi vrátil na sever a byl pozván obyvateli Čao-čou do kláštera Lin-ťi, kde se scházeli čchanoví studenti a učenci z celé země.

Jednoho dne pronesl Lin-ťi tuto řeč ke shromážděným:

„Uvnitř vašeho těla z masa a kostí přebývá opravdový člověk bez postavení, který nepřetržitě vstupuje a odchází skrze vaší vlastní tvář. Je tady snad ještě někdo, kdo ho nespatřil. Podívejte! Podívejte!“

Nějaký mnich se ihned zeptal: „Kdo je opravdový člověk bez postavení?“ Mistr Lin-ťi seskočil ze své stolice a chytil mnicha a obořil se na něj: „Mluv! Mluv!“

Když už se dotyčný mnich chystal něco říct, Mistr ho odstrčil a prohlásil: „Jaká bezcenná hmota je tento opravdový muž bez postavení.“ Pak odešel do své komnaty.

Mistr se zeptal Lo-pchua: „Od dávných dob až dodnes někteří vyučují pomocí hole, jiní skrze ‚Ho!.‘ Jakému z těchto dvou způsobů dáváš přednost.

„Neupřednostňuji ani jeden.“

„Co je špatného na upřednostňování,“ opáčil Mistr.

Lo-pchu ihned vykřikl: „Ho!“ a Mistr ho udeřil.

Mistr Lin-ťi se zeptal Mu-koua: „Co dělá kráva na širém poli?“ 

Mu-kou odpověděl: „Búú!“

Mistr řekl: „Zabedněnče!“

Mu-kou se otázal: „A co jste vy?“

Mistr prohlásil: „Divoká šelma!“

Ta-ťüe přišel na návštěvu k mistrovi Lin-ťimu. Lin-ťi zdvihl svou fu-c’. Ta-ťüe rozložil svou látku na sezení. Mistr Lin-ťi pak sklonil fu-c’, načež si Ta-ťüe sbalil svou látku a odešel do meditační haly. Mniši si šeptali, že Ta-ťüe musí být blízký příbuzný Mistra, protože se nemusel poklonit ani nedostal ránu.

Když to Mistr uslyšel, poslal pro nově příchozího mnicha Ta-ťüeho, který vystoupil ze zástupu.

Mistr Lin-ťi jim oznámil: „Všichni přítomní mniši říkají, že ses ještě nepoklonil opatovi.“

Ta-ťüe ho pozdravil a vrátil se do zástupu.

Ma-jü přišel na návštěvu k Mistrovi. Rozložil svou látku na sezení a zeptal se: „Bohyně milosrdenství má dvě tváře, která je ta přední?“

Mistr Lin-ťi sestoupil ze své stolice, zdvihl látku na sezení za jeden cíp, druhý vstrčil do ruky Ma-jümu a zeptal se: „Kde máš teď ty dvě tváře bohyně?“ 

Ma-jü se otočil a chystal se usednout na mistrovu stolici. Mistr zdvihl hůl a udeřil Ma-jüa, který úder zachytil. Pak se oba, s holí v ruce, odebrali do Mistrovy komnaty.

Jednou se Mistr obrátil ke shromážděným:

„Vy všichni teď poslouchejte! Kdo se chce učit dharmě, nesmí se nikdy obávat o svůj život. Když jsem byl u mistra Chuang-poa a třikrát se zeptal na skutečný význam buddhismu, obdržel jsem vždy ránu, jako kdyby mi vysoký rákos šeptal za větru. Chtěl bych je dostat všechny znova, ale kdo mi je dnes dá?“

Jeden mnich vystoupil ze zástupu a řekl:

„Já vám je dám!“

Mistr Lin-ťi vzal hůl a nabídl mu ji. Když si ji mnich chtěl vzít, Mistr ho s ní přetáhl.

Mnich se zeptal: „Jaký je první význam?“

Mistr odpověděl: „Jakmile jsou jednou vyhlášeny tři základní skutečnosti, liší se od sebe jako červené značky pečetí. Právě proto je subjektivní a objektivní skutečnost tak odlišná, ještě než cokoli řeknete. 

„Jaký je druhý význam,“ ptal se dále mnich.

Mistr řekl: „K jakému jemnému uvědomění dospělo Wu-čuovo intelektuální zkoumání? Je v moci významů oddělit od sebe věčně plynoucí tok?“

Mnich se domáhal třetího významu a Mistr prohlásil: „Pohleďte na loutky na jevišti! Jejich představení je zcela řízeno ze zákulisí.“

Lin-ťi ještě dodal: „Každý význam by měl obsahovat tři mystické brány a každá mystická brána by měla obsahovat tři základní skutečnosti, viditelné v dočasné podobě a jednání. Jak to chápeš ty?“

Desátého dne čtvrtého měsíce sedmého roku éry Sien-tchung (860-873), za dynastie Tchang, oznámil Lin-ťi svůj odchod do nirvány. Později přišel ke shromážděným mnichům a řekl: „Poklady pravého pochopení dharmy by se po mé smrti neměly vytratit!“ San-šeng k němu přistoupil a řekl: „Jak bychom jen mohli nechat zmizet vaše učení dharmy?“ Mistr se zeptal: „Kdyby se tě v budoucnosti na to někdo zeptal, jak bys mu odpověděl? San-šeng vykřikl: „Ho!“ Mistr pak řekl: „Kdo by uvěřil tomu, že poklad mého učení bude předán tomuto slepému oslovi?“ Načež složil gáthu:

Unášen nekonečným proudem, ptáš se co teď. Já říkám – dosáhnout pravého a nepomíjivého osvícení. Protože oproštění se od forem a jmen není člověku vlastní, proto i nejostřejší meč se musí pravidelně brousit.

Po přednesu této gáthy zemřel. Panovníkův dvůr udělil Mistrovi posmrtný titul Moudré osvícení (Chuej-čao) a jeho pagoda byla nazvána Čistý duch (Čcheng-ling).