autor Keizan, 13. století, Japonsko

Tao-sin řekl zenovému mistrovi Seng-cchanovi: „Prosím vás o slitování, předejte mi cestu osvobození.“ Seng-cchan řekl: „A kdo tě spoutává?“ Tao-sin řekl: „Nikdo mě nespoutává.“ Seng-cchan řekl: „Tak proč hledáš osvobození?“ Po těchto slovech dosáhl Tao-sin velkého osvícení.

Tao-sin následoval cestu zakladatelů zenu s myslí soustředěnou a beze spánku. Během šedesáti let ani jednou neulehl. V roce 617 přišel se skupinou svých žáků do provincie Čchi. Město, kde se dříve usadili, drancovala armáda banditů již sedmdesátý den a všichni jeho obyvatelé byli vystrašeni. Tao-sin, pohnut soucitem, je naučil odříkávat Mahápradžňápáramitásútru. Když jednou banditi projížděli vnější branou, spatřili nadpřirozenou armádu; řekli si, že ve městě musí být nějaký člověk výjimečných schopností a že by měli útok odvolat. Postupně všichni odešly pryč.

Do Čchi se Tao-sin vrátil v roce 624. Na jaře pobýval na hoře Rozlomený vrcholek, kde se k němu připojilo mnoho žáků. Při cestě do Chuang-mej zde potkal svého následovníka Chung-žena. Dal rovněž podnět k založení příbuzné školy na Hoře Buvolí hlava.

Roku 643 se o Tao-sinovi dozvěděl čínský císař a chtěl se s ním setkat. A tak jej povolal do hlavního města. Tao-sin třikráte odmítl a nakonec se omluvil z důvodu nemoci. Napočtvrté císař nařídil svému poslovi, aby v případě jeho odmítnutí, přinesl mistrovu hlavu. Když posel přišel k mistrovi Tao-sinovi a o všem mu řekl, mistr je smířeně sklonil svou hlavu a nastavil svůj zátylek jeho meči. Posel ocenil jeho statečnost a odjel o tom spravit císaře. Císař našel v zenovém mistrovi ještě větší zalíbení; poslal mu vzácná roucha a nechal ho být.

V roce 651 se Tao-sin náhle obrátil ke svým žákům: „Vše na tomto světě je svobodné. Měli byste si toho být plně vědomi a v budoucnu toto učení předávat dále.“ Jakmile domluvil, tiše skonal v sedící pozici. Dosáhl věku sedmdesát dva let. Byl uložen do hrobky na hoře, kde žil. V dalším roce se její dveře záhadně samy otevřely. Zenový mistr vypadal jako by byl stále živý. Po této události se jeho žáci neodvažovali tyto dveře více uzavírat. Později mu byl udělen posmrtný titul Velký lékař a Zenový mistr.

Přestože mezi zenovými mistry není rozdílu, co se týče praxe, tento mistr následoval víru v prázdnotu již od dětství, a to proto, že jí studoval již v dřívějším životě. Během celého svého života se nikdy nezapletl s vládci nebo politiky. Oddaně a rozhodně následoval stezku a nikdy se neotáčel zpět. Na počátku slavnostně přísahal, že dojde k osvobození. Bránu osvobození otevřel v okamžiku své smrti a tak dal lidem na srozuměnou, že nás nic nespoutává. Byl vskutku neobyčejným člověkem, jehož charakter se objevuje jednou za tisíce let.

Kultivace prázdnoty je zvána branou k osvobození. Proč je tomu tak? Ani cítění, ani buddhovství vás nesvazují – o co více by vám zrození a smrt mohli stát za překážku. Nelze to zhodnotit tělem nebo myslí ani rozlišit pomocí iluze nebo osvícení. I kdybyste hovořili o mysli, předmětech, utrpení a osvícení, budou to jen různá jména pro toto já. Proto hory a řeky jsou neomezené, subjekt a objekt se od sebe vzájemně neodlišují. Proto: „Když je zima, je zcela chladno. Když je horko, je naprosté vedro.“

Jakmile přesáhnete všechna omezení, přestanou platit i tyto principy. Tudíž nebude ani spoutanost, ani osvobození. Žádné to nebo ono. Věci nebudou vystupovat pod svými jmény a nebudou se lišit svým tvarem. Záměrná kultivace dojde svého konce; jak by pak bylo dále možné hovořit o relativním a absolutním? Nebudete už nadále sedět vzpřímeni v meditační pozici ani spočívat v duálním vidění světa. Pokud jste to zažili na vlastní kůži, slůvko osvobození se vytratí z vaší paměti a těžko kdy si budete stěžovat na nějakou spoutanost.

Navíc jste vlastníkem světla, které se jmenuje vidění světa. Máte také smysl pro chuť, která se jmenuje směs šesti druhů. Ať přijdete, kam přijdete, vždy září světlo a bude se připravovat hostina. Ať okusíte cokoli, vždy to bude lahodné chuti. Na cokoli pohlédnete, spatříte pravou formu toho, co formu nemá. Nebudou existovat vládci nebo politici, kteří by se k vám dokázali přiblížit. Nebude existovat spočinutí mysli nebo těla ani jakákoli náklonnost.

Pokud jste dospěli do tohoto stavu, můžete si říkat zenový mistr. A není to totéž jako když se říká, že vše je osvobození? A nemělo by být toto učení předáno následujícím generacím? Bezešvý monument otevře náhle svůj přístup a objeví se prachobyčejný vzhled.

A opět jedno skromné rčení:

Když mysl zeje prázdnotou, čistota vědění nezná dobré ani špatné; v tomto okamžiku nevím, co mě spoutává a co osvobozuje. I když jste schopni rozlišit prvky těla a mysli, vidění a slyšení, tvar a zvuk, není to nakonec jedno a totéž.