Čchanový mistr Tung-šan Liang-ťie z Jün-čou se narodil v Kuaj-ťi. Jeho původní přijmení bylo Jü. Ještě v dětství, když studoval se svým učitelem Pradžňápáramitáhrdajasútru, se jej zeptal na význam slova „bezkořenná guna.“ Značně překvapený učitel mu odpověděl: „Nejsem pro tebe ten správný učitel.“ Poté mu doporučil, aby odešel na horu Wu-sie a vstoupil do učení k čchanovému mistrovi Ling-moovi. Tung-šan se tam odebral a nechal si zde oholit hlavu. Ve věku dvaceti jedna let byl ordinován na hoře Sung a začal putovat po celé zemi. První mistr, jehož navštívil, byl Nan-čchüan. Přišel právě v době, kdy prováděl každoroční vzpomínkový obřad na Ma-cua. Nan-čchüan poznamenal: „Když zítra nabídneme mistrovi Ma-cuovi obětiny, jsem zvědavý, jestli si pro ně přijde.“ Žádný z mnichů neodpověděl, ale Liang-ťie vystoupil ze zástupu a řekl: „Bude-li mít dobré společníky, určitě přijde. Jakmile to Nan-čchüan zaslechl, ocenil jeho odvahu a řekl: „Ačkoli je tento muž ještě mlád, stojí za to ho něčemu naučit.“ Liang-ťie mu odpověděl: „Mistře, neměl byste dělat otroka ze svobodného člověka.“

(Po návštěvě Nan-čchüana) odešel Liang-ťie k mistrovi Kuej-šanovi a řekl mu: „Právě jsem se doslechl, že tato dharma může být také vyučována ne-vnímajícími věcmi a že to je součástí učení národního učitele Nan-janga Chuej-čunga. Stále nechápu její pravý smysl.“ Kuej-šan odpověděl: „Taky jí tady učím. Nenašel jsem však nikoho, komu bych jí mohl předat.“ Liang-ťie ho tedy požádal, aby ho do ní zasvětil. Kuej-šan poznamenal: „Tato ústa, které jsem zdědil po rodičích, si netroufají o tom ztratit jediné slovo.“ Ale Liang-ťie se nedal odbýt: „Existuje kromě tebe ještě někdo, kdo zná toto učení?“ Kuej-šan odpověděl: „Až půjdeš odtud, dojdeš k místu, kde se nacházejí kamenné síně spojené navzájem, tam najdeš mistra Jün-jena. Pokud tě od návštěvy neodradí ten těžký výstup, najdeš člověka, kterého hledáš.“

Když přišel Liang-ťie k Jün-jenovi, otázal se jej: „Kdo je schopen vyslechnout učení dharmy ne-vnímajících věcí? Jün-jen odpověděl: „Dharma vyučovaná ne-vnímajícími věcmi může být zaslechnuta jen ne-vnímajícími věcmi.“ „A vy jí slyšíte?“ zeptal se Liang-ťie. Jün-jen řekl: „Slyším-li jí já, pak jí zřejmě neslyšíš ty, právě teď tě učím dharmu.“ Liang-ťie odpověděl: „Je-li tomu tak, znamená to, že já vás neslyším, když učíte dharmu?“ Mistr Jün-jen se na něj obořil: „Když jsem tě učil dharmu já, ani sis toho nevšiml. Jak si můžeš myslet, že se něco naučíš od ne-vnímajících věcí?“ Nato Liang-ťie složil gátu a ukázal jí Jüe-jenovi.

Vskutku podivuhodné! Vskutku podivuhodné! Je nemyslitelné se naučit dharmu skrze nevnímající věci. Zaslechneš-li jí svým sluchem – nepochopíš; nastražíš-li uši svého zraku – ihned si jí uvědomíš.

Jakmile ukázal Mistrovi svou gáthu, hotovil se k odchodu. Ještě než odešel, Jün-jen se ho zeptal: „Kam půjdeš?“

„Ačkoli odcházím, nenapadá mě, kam budou směřovat další mé kroky“ odpověděl Liang-ťie.

„Nemáš v úmyslu vydat se jižně od jezera?“ zeptal se Jün-jen.

„Ne,“ odpověděl Liang-ťie

„Potom se pravděpodobně vrátíš do svého rodného města?“ zeptal se Jün-jen.

Jeho odpověď zněla opět ne. Jün-jen ještě podotkl: „Vrať se sem brzy.“

„Až se staneš představeným kláštera, tak se k tobě vrátím,“ dodal Liang-ťie.

„Když odejdeš, stěží se ještě někdy setkáme,“ řekl Jün-jen. 

„Mnohem těžší bude nesetkat se znovu.“ odpověděl Liang-ťie. „Až opustíš tento svět a někdo se mě zeptá, jaká byla tvoje pravá podoba, co mám odpovědět?“

„Řekni mu jen… no přece ta jeho,“ odpověděl Jün-jen. Liang-ťie na to nic neřekl. Po chvíli Jün-jen podotkl: „Musíš být velmi opatrný, když si teď neseš takovou drahocennost.“ 

Liang-ťie byl z toho celý nesvůj. Když později překračoval vodu, spatřil na hladině odraz své podoby a náhle pochopil Jün-jenovo učení. Nato složil následující gáthu:

Nehledej u druhých stále, neboť pravda poodstoupí dále. Když sám hledám skrze sebe, potkávám vždy jen tebe. Že on je stejný jako já vím přesto já nejsem jím. Pouze pochopíš-li tuto metu zlatou staneš se sám tathágatou.

Jednoho dne, při příležitosti nabízení obětin před portrét mistra Jün-jena, se jeden mnich zeptal Liang-ťieho:

„Není to ta (podoba), kterou měl náš zesnulý mistr na mysli, když řekl:‚ … no přece tahle!‘“

„Přesně ta!“ odpověděl mistr Liang-ťie.

„Co tím myslel mistr Jün-jen, když to říkal?“

„Vůbec jsem nechápal, co říká,“ odpověděl Mistr.

„Zajímalo by mě, jestli váš zesnulý Mistr tuto pravdu znal,“ pokračoval mnich.

Kdyby nevěděl, co znamená to „ta,“ jak by se mu asi podařilo vyslovit to „ta?“ řekl mistr Liang-ťie.

V Le-tchanu navštívil mistr Liang-ťie kázání ctihodného mnicha Čchua. „Je to vskutku obdivuhodné!“ pronesl Čchu ke shromáždění. Je to vskutku obdivuhodné! Jak nezměřitelná je nauka buddhismu a jeho cesty! Mistr Liang-ťie na to řekl: „Když však ponecháme buddhismus a jeho cestu stranou, řekni mi, kdo je ten, kdo mluví o buddhismu a jeho cestě? Stačí mi jen jednoduchá odpověď.“ Čchu delší chvíli mlčel. Proto se Mistr dožadoval okamžité odpovědi: „Proč neodpovíte ihned?“ Čchu odpověděl: „Jestli chcete se mnou diskutovat, nikam to nepovede. Mistr se ohradil: „Dosud jste nepronesl jediné slovo, jak mám tedy rozumět tomu, že ta diskuse nebude mít žádný význam?“ Čchu neodpověděl. Mistr pokračoval: „Buddhismus a jeho cesta jsou jen pojmenování. Neměli bychom se bavit spíše o vlastním učení?“ Čchu odpověděl: „O jakém učení chcete diskutovat?“ Mistr použil tento citát: „Pochopíme-li smysl, slov již není potřeba. Čchu ho obvinil: „Zanecháváte učení poskvrněné svou myslí.“ Mistr řekl: „O co více vy poskvrňujete svou mysl, když hovoříte o buddhismu a jeho cestě!“ Říká se, že kvůli tomuto nařčení přišel později ctihodný mnich Čchu o život. 

Na konci éry Ta-čung (847-859) začal mistr Liang-ťie vyučovat své žáky na hoře Sin-feng. Jeho učení rozšířilo na horu Tung (Tung-šan) v jü-čangském Kao-anu. Když jednou Mistr sloužil každoroční obřad na památku mistra Jün-jena, zeptal se ho jeden mnich: „Jaké pokyny vám předal zesnulý mistr Jün-jen?“ 

„Přestože jsem byl delší dobu s ním, nepředal mi nic,“ odpověděl Mistr.

„Proč tedy pro něho sloužíte tento vzpomínkový obřad, když vám nic nesdělil?“ vyzvídal dále mnich.

„I když mně nic nesdělil, jak bych ho mohl neuposlechnout?“ namítl Mistr.

„Stal jste se známým po návštěvě Nan-čchüana. Tak proč sloužíte obřad na památku Jün-jena?“ nedal se odbýt mnich.

„Nevážím si ho ani pro jeho morální charakter, ani kvůli tomu, jak učil dharmu. Nejdůležitější věcí je pro mě to, že neřekl nikdy nic otevřeně,“ prohlásil Mistr.

Následný obřad na památku Jün-jena vyvolal v dalším mnichovi otázku: „Mistře! Sloužíte obřad na památku zesnulého mistra Jün-jena. Souhlasíte s tím, co vás učil?“

„Z části ano a z části ne!“ odpověděl Mistr.

„Proč s ním nesouhlasíte zcela?“ pokračoval mnich.

„Kdybych s ním zcela souhlasil, stal bych se jeho nevděčným žákem,“ odpověděl Mistr.

Mnich se zeptal: „Jak se mám dívat na vašeho Mistra?“

„Když dva lidé dospějí do stejného věku, nejsou mezi nimi překážky,“ odpověděl Mistr.

Mnich se chtěl ještě na to něco zeptat, v čem neměl stále jasno. Mistr mu řekl: „Ještě si nepochopil předchozí odpověď a už hledáš další otázku.“ Mnich už nic neřekl. Jün-ťü (další žák) odpověděl za něho: „Podle toho co říkáte, se na něj nelze nijak dívat.“

Mistr pokračoval: „Je zde snad někdo, kdo neprokazuje poctu ‚čtyřem způsobům uctivého jednání‘ a ,třem druhům existence‘?“ Nepochopí-li tento člověk význam toho, co říkám, jak se chce osvobodit od vzniku a zániku existence? Žádná jeho myšlenka by se neměla připoutávat k věcem a žádný jeho krok by neměl být vázán k určitému místu. Když bude tímto způsobem kráčet nepřetržitě dál a dál, bude blízko odpovědi.“

Když se Mistr zeptal jednoho mnicha, odkud přišel, ten mu odpověděl:

„Chodím od jedné hory ke druhé.“

„Už ses někdy dostal na vrchol?“ zeptal se Mistr.

„Ano, už jsem tam byl,“ odpověděl mnich. 

„A byl tam někdo?“ zeptal se Mistr.

„Ne, nebyl tam nikdo,“ odpověděl mnich.

„Je-li tomu tak, znamená to, že ses tam ještě nedostal,“ řekl Mistr.

„Pokud jsem se tam ještě nedostal, jak můžu vědět, že tam nikdo není?“ přel se mnich.

„Tak, proč tam nezůstaneš?“ zeptal se Mistr.

„Rád bych tam zůstal, ale někdo ze Západního nebe mi to zakázal,“ odpověděl mnich.

Mistr se otázal opata Tchaje: „Existuje něco, co slouží za oporu nebesům a zároveň pevně spočívá na zemi. Černé jako tér a stálé v činnosti. Zdá se vám, že je tam někde chyba?“

„Chyba je v tom, že to jedná,“ odpověděl opat.

„Zmizte mi z očí!“ vykřikl Mistr.

Někdo se zeptal Mistra, jaký měl význam Bodhidharmův příchod ze Západu.

Mistr odpověděl: „Roh obrovského nosorožce často nahání hrůzu zbabělcům.“

Mistr se zeptal Süe-fenga, odkud přišel. Süe-feng odpověděl: „Přišel jsem ze školy tchien-tchaj.“

„Viděl jsi mistra Č’-iho?“ ptal se dále Mistr.

„I-cchun (Süe-feng) si zaslouží ránu železnou holí,“ odpověděl Süe-feng.

Mnich se zeptal Mistra: „Když had spolkne žábu, měl bych jí zachránit nebo ne?“

Mistr odpověděl: „Zachráníš-li ji, znamená to, že obě tvé oči jsou slepé. Nezachráníš-li jí, znamená to, že tvé tělo i tvůj stín jsou neviditelné.“

Mnich vystoupil ze zástupu, aby se na něco zeptal, a pak se opět vrátil zpět. Protože tuto noc ještě nesvítilo světlo, požádal Mistr obsluhu, aby ho rozsvítila a vyzval tázajícího se mnicha, ať znova předstoupí. Mnich tak učinil a Mistr řekl: „Dejte tomuto muži tři unce mouky.“ Mnich zatřásl jeho rukávy a odešel. Od té chvíle byl probuzen. Ihned prodal svůj majetek a nabídl jídlo za oběť v klášteře. Po třech letech se přišel rozloučit se svým Mistrem, který mu řekl: „Dej si pozor na to, co děláš!“ Během tohoto rozhovoru, Süe-feng, stojící stranou řekl: „Tento mnich tě právě opouští. Kdy se zase vrátí?“ Mistr odpověděl: „On jistě ví, jak má odejít, ale neví, jak se vrátit.“ Mezitím se mnich vrátil do haly, usedl před svou róbu a misku a zemřel. Süe-feng šel okamžitě oznámit tuto událost Mistrovi, který řekl: „Ačkoli nám ukázal takovou odhodlanost, stále se ještě nachází v běhu tří životů, kterými jsem prošel, než jsem dosáhl buddhovství.“

Jednou přišel Süe-feng pozdravit Mistra, který mu řekl: „Pokud chceš vstoupit dveřmi, musíš něco říct. Nemůžeš považovat za samozřejmost to, že jimi projdeš.

„I-cchun ztratil ústa,“ odpověděl Süe-feng.

„Zapomeň na ně; a radši mi vrať mé oči,“ poznamenal Mistr. Süe-feng na to neměl žádnou odpověď.

Mistr se zeptal mnicha, odkud přišel. Mnich odpověděl, že od pagody třetího patriarchy. Mistr řekl: „Přicházíš od třetího patriarchy. Co tedy potřebuješ ode mne?“

„Pokud jde o třetího patriarchu, jeho život byl jiný než náš; přesto vy i já žijeme ve stejném světě,“ odpověděl mnich.

„Myslíš si, že jsem schopen vidět tvého původního mistra?“ zeptal se Mistr.

„Možné to je, ovšem pouze, když se projeví vaše původní já,“ odpověděl mnich.

„Právě před chvílí, jsem své já opustil,“ prohlásil Mistr.

Jün-ťü se zeptal: „Z jakého důvodu přišel Bódhidharma do Číny.“ 

Mistr odpověděl: „Později, až budeš mít nad hlavou svazky došek a někdo se tě zeptá na totéž, co mu odpovíš?“

Jeden vládní úředník se chtěl dozvědět, jestli lze čchan provádět na základě kultivace.

Mistr odpověděl: „Když se z vás stane nádeník, tak se určitě objeví někdo, kdo provádí kultivaci.

Mnich se zeptal: „Jaký smysl má toto přísloví: ‚Jeden člověk se setká s druhým a, aniž by věděl jaký je, podle jeho projevu pozná, co je zač?‘“

Mistr sepnul ruce a uklonil se.

Mistr se zeptal člověka doprovázejícího mistra Te-šana: „Odkud přicházíte?“

„Z Te-šanu,“ odpověděl.

„Jaký je důvod vaší návštěvy,“ pokračoval Mistr.

„Prokázat vám úctu dobře vychovaného syna,“ odpověděl.

„Jaká je největší uctivost dobře vychovaného syna?“ otázal se Mistr.

Návštěvník neodpověděl.

Jednou Mistr prohlásil: „Když člověk zažije nejvyšší buddhovství, má právo o něm hovořit.“

„A co to bude za řeč?“ zeptal ihned jeden mnich.

„Když jsou tato slova vyslovena, těžko je zaslechneš,“ odpověděl Mistr.

„A budete vy schopen je zaslechnout?“ otázal se mnich.

„Pokud nepromluvím, zaslechnu je,“ odpověděl Mistr.

Mnich se zeptal: „Jaká je ta správná otázka a odpověď?“

„Správná je ta, při níž člověk nepoužívá ústa,“ odpověděl Mistr.

„Dobře tedy, pokud se vás na ní někdo zeptá, odpovíte mu?“ ptal se dále mnich.

„Zatím mi jí nikdo nepoložil,“ odpověděl Mistr.

Mistr dostal tuto otázku: „Existuje něco, co nestojí ani měďák a vstupuje to touto branou.“

„To stačí! To stačí!“ odpověděl Mistr.

Mistr se otázal jednoho mnicha, který měl přednášku o Vimalakírtinirdéšasútře: „Kterým slovům nelze porozumět inteligencí a uchopit je vědomím?

„Slovům opěvujícím dharmakáju,“ odpověděl mnich.

„Samotná dharmakája je opěvování. Nač jí ještě opěvovat?“ ohradil se Mistr.

Jednou promluvil Mistr ke shromáždění: „I když budete tvrdit, že od samého počátku nic neexistuje, neopravňuje vás to ještě k tomu, abyste získali mošnu a v ní mísu na žebrání.“

„Komupak tedy náleží?“ zeptal se mnich.

„Tomu, kdo nevstupuje do dveří,“ odpověděl Mistr.

„Může opravdu tento muž, nevstupující do dveří, získat tuto mošnu?“ naléhal mnich.

„Když už je přede dveřmi, tak mu člověk pomoci nemůže, ale podat mu tuto mošnu může,“ odpověděl Mistr.

Mistr opět zopakoval, co už dříve řekl: „I když budete tvrdit, že od samého počátku nic neexistuje, neopravňuje vás to ještě k tomu, abyste získali mošnu s mísou na žebrání. V tuto chvíli musíte pronést něco, co vede k dalšímu kroku. Jaká je vaše odpověď?“

Jeden starší mnich se devadesát šestkrát pokoušel o tuto odpověď, ale pokaždé neuspěl. Po devadesáté sedmé Mistr konečně potvrdil správnost odpovědi a vykřikl: „Proč si to už neřekl dříve, člověče!“

Další z mnichů, který slyšel tento příběh, chtěl také znát správnou odpověď. Po tři roky se tento mladík snažil vyzvědět jeho tajemství, ale nikdy neuspěl. Jednoho dne tento starý muž onemocněl. Jeho společník se na něho obořil: „Tři roky jsem tu s tebou a čekám, kdy mi sdělíš Mistrovu odpověď, ty jsi mi však nikdy neprokázal ani špetku laskavosti. Nyní, když vidím, že to s tebou asi nepůjde po dobrém, budu muset být důraznější.“ 

Vytáhl meč a zamával mu s ním před očima: „Jestli mi teď hned neodpovíš, zabiji tě!“

„Počkej s tím, hned ti to řeknu!“ odvětil starý mnich. Po chvíli řekl: „I kdybych ti to sdělil, neměl bys to kam dát.“ 

Hned nato se mladý mnich hluboce a kajícně uklonil.