autor Keizan, 13. století, Japonsko

Seng-cchan řekl zenovému mistrovi Chuej-kchemu: „Jsem vážně nemocen, zbav mne prosím mých prohřešků.“ Chuej-kche odpověděl: „Přines mi své prohřešky a já tě jich zbavím.“ Seng-cchan chvíli přemýšlel a pak řekl: „Hledal jsem své prohřešky, ale nemohu je nalézt.“ Chuej-kche odpověděl: „Právě jsem tě zbavil tvých prohřešků. Nyní žij pro Buddhu, dharmu a sanghu.“

O Seng-cchanovi není známo, odkud pocházel. Když navštívil zenového mistra Chuej-kcheho, byl čtyřicetiletým laickým příznivcem Buddhova učení. Přišel k Chuej-kchemu a, aniž by mu sdělil své jméno, požádal jej o pomoc s odstraněním své nemoci, jak zmiňuje náš úvodní příběh.

Poté, co mu Chuej-kche doporučil, aby žil pro Buddhu, dharmu a sanghu, Seng-cchan řekl: „Před sebou vidím mnicha, člena buddhistické sanghy; kdo je Buddha a jaké je učení.“ Chuej-kche řekl: „Tato mysl je Buddha, tato mysl je učení; Buddha se neliší od svého učení. Totéž platí i pro sanghu.

Seng-cchan řekl: „Dnes jsem si poprvé uvědomil že podstata hříchu neleží uvnitř nebo mimo nás ani někde mezi tím. Náleží rovněž k mysli. Buddha a jeho učení se od sebe také neodlišují. Chuej-kche shledal, že je schopen přijmout učení a proto ho přijal do řádu a pojmenoval ho Seng-cchan, Světlo komunity. Brzy poté se jeho nemoc postupně vyléčila.

Seng-cchan doprovázel Chuej-kcheho dva roky. Po uplynutí této doby mu Chuej-kche řekl: „Velký mistr Bódhidharma přišel do Číny z Indie a předal mi roucho a učení. Nyní ho já svěřuji tobě.“ Potom ještě dodal: „Ačkoli jsi pochopil učení, měl bys na čas odejít do hor a zdržet se vyučování. V této zemi vypuknou nyní nepokoje.“

Seng-cchan řekl: „Protože jste seznámen s těmito problémy blíže, řeknete mi prosím, co mám dělat.“ Chuej-kche řekl: „Tato předpověď nepochází ode mne, ale byla předána Bódhidharmovi od jeho učitele Prádžňátáry, který řekl: ‚V srdci štěstí, mimo něj pohroma.‘ Podle mého mínění je tato předpověď určená tvé generaci. Přemýšlej o tom a nepleť se do světských záležitostí.“

Celých deset let žil Seng-cchan v odloučení v horách. Během této doby výbojný císař z dynastie Wej pronásledoval stoupence buddhistického učení. Z toho důvodu měnil Seng-cchan často svůj vzhled a žil v horách na vícero místech.

V těchto podmínkách se Seng-cchan setkal s novicem Tao-sinem, který se stal jeho budoucím nástupcem. Seng-cchan řekl Tao-sinovi: „Poté, co mi můj učitel předal zenové učení, odešel do velkoměsta a žil tam třicet let. Když jsem nyní objevil tebe, proč bych zde měl i nadále zůstávat?“ Načež odešel na jinou horu, ale po čase se vrátil do svého bývalého místa pobytu. Místní lidé jej živili a podporovali. Pro obyčejné lidi sepsal rozsáhlý výklad učení o podstatě mysli. Zemřel na jednom buddhistickém shromáždění u kmene stromu. Jeho báseň „O důvěře v mysl“ byla zaznamenána jeho stoupenci a lidé jí čtou až dodnes. Později mu byl udělen titul Zrcadlení moudrosti.

Při svém prvním setkání s Chuej-kchem byl nakažen malomocenstvím. Jakmile se přidal k zenovému mistrovi Chuej-kchemu, jeho onemocnění zmizelo. Tento příběh je zcela prostý: když nazřel, že podstata prohřešku je stěží uchopitelná, uvědomil si původní průzračnost přirozené mysli. Pak se dozvěděl, že Buddha a učení jsou neoddělitelné a že mysl a skutečnost náleží takovosti. Když opravdu pochopíte původní mysl, nebude už dále rozdílu mezi úmrtím na jednom místě a zrozením se na druhém – o to méně bude rozdílu mezi prohřeškem a ctností! Za těchto okolností jsou tělo a mysl nejsoucí. A my jsme zcela oproštěni od kůže, masa, kostí a morku. Proto nemoc zmizela a objevila se jeho původní mysl.

Když Seng-cchan vysvětloval jádro učení, prohlásil: „Nejvyšší cesta nezná nesnází – to je pouze odpor k rozlišování.“ Pak ještě dodal: „Není však možné o tom jakkoli hovořit – není to totiž poznamenané minulostí, budoucností nebo přítomností.“ Vskutku není žádné uvnitř nebo vně ani žádné mezi – co si tedy vyberete a co odmítnete? Nic nelze přijmout ani nic opustit. Až se jednou zbavíte svých tužeb a nenávisti, stanete se prázdnými a úplnými. Ničeho se nebudete zbavovat, nic nebudete požadovat.

Náležitě zkoumejte, abyste se dostali k jádru neuchopitelnosti a vstoupili do její říše. Aniž byste propadali nihilismu a měnili se ve dřevo a kámen, buďte schopni „udeřením do prázdného prostoru vyvolat ozvěnu, z čirého světla vytvořit tvar.“ Pečlivě nahlížejte do této říše, kde není cest ani šlépějí, aniž byste měli potřebu v ní setrvávat. Pokud se vám toto vše podaří, třebaže to nejsou žádné existující jevy ani to není v dosahu zraku a sluchu, měli byste poznávat bez překážek a odchýlení.

A nyní mi ještě dovolte přidat několik nápomocných slov k našemu příběhu:

Čirá prázdnota nemá uvnitř ani vně; prohřešek a ctnost zde nezanechávají žádné stopy. Mysl a Buddha náleží do řádu takovosti; dharma a sangha jsou zcela průzračné.