Následující stručné shrnutí spojuje to, co známe, a to, co si můžeme odvodit ze života Pchang Jüna a jeho rodiny s přihlédnutím k jeho poezii a záznamům životopisce Jü Tiho, a dále ze zmínky o něm v nejranější historii čchanu Čodang čipu. Z těchto údajů povstává sugestivní portrét jeho osobnosti a náboženského postoje.

Jméno Pchang Jün znamená „Ušlechtilé nitro“ a oslovení nebo také přezdívka (čín. c’) Tao-süan znamená „Cesta tajemství“. Datum jeho narození se neuvádí. Z následujících údajů se můžeme domnívat, že to bylo někdy okolo roku 740. Bylo zmíněno, že na počátku éry Jüan-che (806-820) se vrátil do provincie Siang a postavil si příbytek blízko města Siang-jangu, kde se narodil. Na tomto místě se setkal s Jü Tim, který byl prefektem provincie Siang a který žil pravděpodobně od roku 798 do října 808 v jejím hlavním městě Siang-jangu. Jü Ti byl přítomen i v okamžiku jeho smrti, která nastala týden po zatmění slunce. Jediné zatmění slunce mezi roky 806 a 808 připadá na 27. července 808. To znamená, že Pchang Jün zemřel 3. srpna téhož roku, několik měsíců předtím, než se Jü Ti přestěhoval do Čchan-anu, aby zde obsadil nový post v ministerském kabinetu. Několik anekdot z tohoto textu se zmiňuje o Pchang Jünově stáří. Přestože Číňané považují člověka za starého již po dosažení padesátky, Pchang Jünovi mohlo být dobrých šedesát nebo sedmdesát let. Tímto nepřímým způsobem bychom mohli umístit datum jeho narození přibližně do roku 740.

Veškeré informace o Pchang Jünově otci se omezují na to, že byl konfuciánec a nižší úředník v Siang-jangu do té doby, než byl přeložen na jih a stal se prefektem města Cheng-jangu. I tato skutečnost je ale historicky neověřitelná, neboť o tomto úřadu neexistují žádné záznamy. O jeho matce nevíme zcela nic. Pchang Jün odešel spolu se svým otcem do Cheng-jangu, žil v jižní části města a oženil se. Měl syna a dceru. Jeho dcera, Ling-čao, hluboce porozuměla čchanu. Jak se zdá, ona a její otec měli velmi blízký a vroucný vztah.

Po určité době, co se přestěhoval do Cheng-jangu, si postavil stranou svého bydliště poustevnu, a zde se věnoval duchovní praxi. Ta s největší pravděpodobností zahrnovala studium buddhistických súter a meditaci vsedě. Ve středním věku nabídl svůj dům k tomu, aby byl užíván jako chrám a veškerý svůj majetek a peníze utopil v blízké řece, aby se ho navždy zbavil. Zjevně považoval nabývání majetku za překážku na cestě k osvícení a nedal ho ani ostatním z obavy, aby u nich nevytvořil podobné překážky. Je snadné si představit překvapení a údiv, který vzbudil u sousedů tímto drastickým zřeknutím se majetku. Ještě dnes je jeho jméno známé v souvislosti s touto událostí. Bohužel nevíme, jaký to mělo následný dopad na jeho rodinu – nebo co si o tom myslela jeho manželka. V každém případě byli Pchang Jün a jeho dcera známi tím, že když se zbavili všeho majetku, vydělávali si na své nuzné živobytí výrobou a prodejem nářadí z bambusu, zatímco jeho syn pracoval na poli a tím podporoval svou matku hospodařením. 

Poté co se zbavil majetku, vydal se Pchang Jün pravděpodobně v roce 785 na blízkou horu Nan-jüe, aby zde navštívil velkého čchanového mistra Š’-tchoua a dosáhl u něj osvícení. Zůstal s ním a s jeho žáky pravděpodobně až do roku 786, než se vydal na jih do provincie Ťiang-si navštívit Ma-cua. Na cestě potkal muže, jenž se později stal čchanovým mnichem Tan-siaem Tchien-žanem. Tchien-žan (Spontánní) bylo příhodné jméno pro tohoto člověka plného života, který se stal jedním z nejbližších Pchangových přátel a zároveň významným básníkem. U Ma-cua zakusil Pchang velké osvícení, a ve společenství jeho četných žáků zůstal dva roky. Nakonec přijal dharmové dědictví tohoto významného mistra.